Česká federace mankalových her

5. MS

Antalya 2019

5. MS v Toguz kumalaku, Antalya, Turecko, 26. dubna - 4. května 2019

English version

Po dvou letech nás opět čeká mistrovství světa. Další šance konečně získat medaili a předhonit některého z kazašských či kyrgyzských profíků. Povede se konečně?

Je fajn, že termín známe už v říjnu. Neváhám a vzhledem k akci kupuju letenku víc jak půl roku předem. Naštěstí se ten termín v mezidobí opravdu nezměnil. No, tedy až na to, že jsem počítala se dnem příjezdu 26 a prvním kolem 27, a byl den příjezdu 25 a první den hry 26, ale to se dalo vcelku přežít. Nic jako informace předem, kromě dvou zpráv přes whatsapp skupinu – no tahle část by mohla být lepší, ale budiž. Chtějí naše časy letů, takže nějaký odvoz z letiště bude zajištěn. No, že ho plánují jen 3x za den mohli říct předem, ale já mám vcelku štěstí, jelikož jsem téměř poslední. Po mně už přiletí jen Oskar.

Čekáme tedy na Oskara, ale Oskar nikde. Později se dozvídám, že mu přišlo, že nikdo nečekal, tak to vzal taxíkem, takže nakonec byl v hotelu dřív než já. Jeho kufr opět dorazil až pár hodin po něm, možná proto jsme ho minuli. Dostávám pokoj – jde se tam přes neosvětlenou lávku nad bazénem, po schodech bez výtahu, bludištěm chodeb. Tohle se Davidovi určitě nelíbilo, tohle hned zítra budeme muset nějak vyměnit. Jenže v pokoji jsou místo Davida nějaké dvě paní. Nezlobí se, a sdělují mi, kde je David. Dalším bludištěm pokojů se dostávám do toho našeho. Dovoluju si na hodinku zavřít oči. A jde se na snídani. Bloudím po hotelu přes půl hodiny, než se dostanu k recepci a tím pádem k jídelnímu sálu. Snídaně super, teda cherry džus mě dost zklamal, ale ty ostatní se pít dají a jinak je obrovský výběr jídla.

Hrajeme první dvě kola. První kolo v pohodě vyhraju i po téměř probdělé noci, získávám tak kontakt na Rumuny. Druhé kolo mám Assel. Tuhle partii jsem si chtěla užít, vyzkoušet si s telefonem natrénované zahájení z devátého důlku, ale jsem total kaput a partii prostě nějak odplácám. Možná si mě někdo i vyfotil, jak odpočívám na pódiu, s Davidovým batohem pod hlavou, ale je mi to naprosto jedno. Druhý den ráno jsem stále nějak ne úplně ve formě, hraju s Turkyní a říkám si, že to opět bude snadná výhra a zkouším místo nacvičené 7-7 zahájení 7-5, které vlastně vůbec neumím hrát. Turkyně ale není až tak snadnou soupeřkou a já prohrávám. Nu což, stejně se těším víc na mangalu. (Jenže ani přes usilovný tréning se mi v hlavním turnaji v Mangale nedaří tak, jak jsem očekávala.)

Má chvíle ovšem přichází. V jednom kole Toguzu je mojí soupeřkou Saltanat z Kazachstánu a losování je mi nakloněno, protože začínám. Konečně to vyzkoušíme. Hraju z devítky. Soupeřka taky. Pak je nějakou dobu partie shodná s tím, co mám natrénováno s telefonem. Super. Vedu. Dlouho vedu. Jen někdy po 25. tahu rozdám místo sedmi kuliček ze šestého důlku sedm kuliček ze sedmého. A pak se to pomalu začíná obracet. No ale spousta lidí se naši partii snaží sledovat. Assel ji určitě rozebere v další knize. Všichni říkají, že to byla super partie, a hlavně to, že jsem tak dlouho vedla, bylo poněkud neočekávané. No však to říkáme všichni, že už je to nějakou dobu na spadnutí, že to nebude trvat dlouho. No tak holt příště.

Další dny prostě hrajeme, dobrou náladu kazí snad jen na chvíli bloknutá záda, ale ta se naštěstí dají rychle sama do pořádku. Přichází vyhlašování. Dostává se nám opět ocenění za propagaci hry. Já a David dostáváme speciální medaili a pamětní kartičku za zásluhy o rozvoj hry. Pavel dostává pohár, jednak za počítačový program, který v loni porazil novou kazašskou aplikaci pro telefony a jednak v podstatě i za to, že tu měl po šesti kolech pět bodů. A Radka se stává místopředsedkyní ve světové federaci. Kazaši sice počítali se mnou, ale tahle varianta bude pro všechny lepší. Po federační schůzi nás schůzující čeká večeře s živou hudbou kdesi ve městě. Sedím hned u klávesáka, takže můžu hádat pořadí stisku kláves. Klávesák mi půjčuje na chvíli klávesy, takže můžu Davidovi zabrnkat jeho oblíbenou, aby se mu lépe zpívalo. Kromě toho David je první, kdo se vrhá na do prostoru před klávesákem a kytaristou a způsobí, že se celá naše společnost vrhne do víru tance. Tedy kromě mě.

A začíná speciální část, kdy se hraje rapid. Na rozdíl od základní části, kde je limit na 2 osoby, tady je to bez limitu, zato s ukrutně vysokým startovným pro hráče navíc. Takže mám odpočinkový den. Kazachů hraje spousta, jako trénink super, asi jako v Pardubicích, ale medaile z toho nekouká. Druhý den to samé v mangale, startovné je nižší, a i počet hráčů je o dost nižší. Mám štěstí. Moje soupeřka nakonec nedorazila, mám bod zdarma, následně porážím jednu kazašsku i Alonu a s celkovými čtyřmi body se nakonec dostávám na vytoužené třetí místo. Hurá. Teda cítila jsem se na lepší výsledek, ale ten si holt nechám na příště. Nicméně moje partie se Saltanat mě definitivně vede k rozhodnutí zúčastnit se prosincového kyrgyzského turnaje. Prý tam je víc jak 200 hráčů a takové dva tři body bych tam získat mohla. Třeba to bude i víc. Uvidíme.

Ač ne všechno bylo perfektní, organizátorům moc děkujeme za uspořádání akce a těšíme se, že se někdy budeme moct v Turecku na nějakém turnaji objevit.


Přehled reportáží