| |
|||||||
| Česká federace mankalových her | ||||||||
| REPORTÁŽE | ||||||||
| |
|||||||
Po posledním výletu do Kazachstánu si říkám, že v roce 2023 pokud možno nikam nepojedu a budu intenzivně pracovat na jiných důležitých věcech, ale můj úmysl bere za své hned v lednu, kdy mi dorazí pozvánka na turnaj v turecké Antalyi. Jenže ty důležité projekty jsou tak nějak na tohleto cestování taky dost napojené. Nakonec tedy rumunském festivalu dávám zelenou. Přeci jen tam byly loni finanční ceny a povedlo se mi získat jednu medaili.
Jako vždycky lákám na festival další lidi, nějakou dobu to vypadá na zhruba šestičlennou mensovní výpravu, a nakonec jedeme ve třech. Já se držím loňského modelu – dlouhé levné cesty vlakem. Loni byli organizátoři schopní několika lidem z každé země nabídnout ubytování zdarma, letos taková informace v propozicích chybí. Spekuluji na to, že budou-li další věci jako loni, tj. že turnaje, na které jedu, budou mít finanční cenu za první 4 místa, určitě něco vyhraju a náklady na cestu a ubytování se mi touto cestou vrátí. Finanční ceny se sice nekonají, ale i tak jsem ráda, že jsem jela.
Když v červenci počítám dny dovolené, vůbec mi to nevychází, mám 14 dní a na všechny akce do konce roku potřebuju 19, takže tentokrát beru notebook a počítám s tím, že v součtu aspoň jeden den odpracuju. Co si vzpomínám, wifi ve vlaku byla, takže by to neměl být problém. Po přesednutí do vlaku, který mě veze přes celé Rumunsko sice po wifině ani stopy, ale ten den mám odpracovaný už v den příjezdu i tak. Po dobu nepřítomnosti wifi aspoň o to intenzivněji trénuju.
Organizátoři mají letos s přípravou festivalu spoustu potíží. V první půlce srpna ještě není známo místo, kde se naše turnaje budou hrát a kde tedy mám hledat ubytování apod. Jízdenku kupuju už začátkem srpna a jen do Constanty, jakožto prvního možného místa. Nakonec jsme na stejném místě, jako loni. Rezervuji tedy hotel s příznivým poměrem cena/vzdálenost od herního místa a tušíc hodně neodkladných pracovních věcí, domlouvám si dřívější check-in.
Ve středu pozdě večer nasedám do autobusu, ráno v 6 přistávám v Budapešti a již známou cestou se vydávám k vlakovému nádraží. Posledně jsme si tam sedli na první lavičku v hale a trénovali, tentokrát nejdřív vyrážím na menší obhlídku nádražní budovy. Dole jsou krásné nádražní toalety zdarma, a jinak je tam vstup do dvou linek metra. Cestou k nádraží kupuju malou snídani, hlavně abych rozměnila velkou bankovku ze směnárny. S bankovkama jsou vůbec potíže. Forinty v hodnotě, která by mi stačila nejsou, musím brát dvojnásobek a s Leu je to podobné. Mají balíček asi 4x tolik, co bych chtěla a buď si to vemte vše, nebo to nechte být. Tak si holt vyměníme na místě EURa, když bude potřeba.
Po nastoupení do vlaku je čas na kontrolu pracovní pošty, ale počítač se k wifi ne a ne připojit. Telefon zvládá, tak aspoň objevuju, co všechno potřebuju vyřešit během zastávky v Aradu. Po příjezdu tam jdu rovnou do pizzerie, kde jsme byli i loni, kde je wifi i zásuvka, a pouštím se do práce. Jízdenku na poslední úsek si chci koupit ve vlaku, ale říkám si, že když mám spoustu času v Aradu, proč to neudělat tam. Jenže paní u pokladny chce za lístek nějak moc, a to se mi nějak nezdá. Nakonec tedy stahuju aplikaci a kupuju si jízdenku online. Krátce po půlnoci přistoupí dětská skupina, volejbalisti. Kluci, kteří získali místo u mě, se zřejmě anglicky ve škole neučí. Kdyby jo, určitě bych je Mangalu, kterou trénuju, naučila. S holkama, které sedí vedle, si vyměníme info o našich cestách až těsně předtím, než vystupují.
Vlak má asi hodinu zpoždění, ale jede až tam, kam potřebuju, takže mě to netrápí. Na nádraží je zařízený nějaký odvoz, ale ten nevyužívám. Jdu se podívat do místního Lidlu a pak se prostě trošku projdu. S hotelem mám domluvený dřívější nástup, a tak odkládám bagáž, a hned sedám k počítači a řešení pracovních věcí. V pozdějším odpoledni s druhou částí české výpravy trénujeme, sděluju, jak to tu bylo loni a jdeme na večeři. Po večeři chvíli pokračuju s pracovními záležitostmi, a taky se snažím získat nějaké info k zítřejším turnajům. Po získání informace jdu jednoduše spát.
První den festivalu je naplánováno několik průvodů ve třech městech v okolí. Šla bych ráda aspoň na ten v Mangalii, ale s turnaji se to špatně kombinuje. Registrace do turnajů je vyhlášena na 9h, přicházíme krátce po deváté, jenže na terase je ještě snídaňový čas. Tak nějak dle očekávání. Ač večer běžela informace, že se bude hrát Toguz i Mangala ve stejný čas, nakonec jsou turnaje po sobě, a ještě je na závěr čas přidat turnaj v Bestemshe. Vybrat si mezi Toguzem a Mangalou by bylo opravdu hodně těžké. Kazaši přijeli hlavně na zítřejší rapid, v sobotu si užívají hlavně moře a to mi dává velké šance. Opět se nakonec ujímám losování, moje webové losovátko bohužel stále není úplně dokončené, a tak je třeba použít jiný osvědčený software.
Všechny turnaje hrajeme odděleně muži a ženy, což samozřejmě dává vyšší šance na medaile. Začínáme Toguz blitz, protože je zkrátka na kratší čas, odpoledne bude Mangala a zítra rapid. Spousta lidí se tu učí pravidla a pořadí v turnaji je tak nějak jasné. Na špici kazašské profesionálky, pak já, zkušený amatér, a pak všichni ostatní. Po Toguzu je vyhlášen oběd, na pláži se podává polévka. Chceme začít s turnajem, ale půlka lidí je ještě na pláži. Jdu je popohnat. Gulnara se tváří, že hrát nebude. Losování se nemění a nevím, kdo ji přemluvil, ale na druhé kolo přichází. Když dohraju třetí kolo, přebírám opět losování. Počítač, kde je jen turecká klávesnice je docela výzva, aspoň teda v okamžiku, kdy je Mangala dohraná a chceme na něm losovat i Bestemshe. Ale to předbíhám. V průběhu seznamování se s programem, který jsem měla v ruce jedny Pardubice před více jak 5 lety postřehnu, že Gulnara má za první kolo bod. Jak to? To to někdy v mezičase stihla odehrát, nebo se počítá, že by vyhrála, protože já i ona máme nad všemi ostatními obrovskou převahu a všichni to předem vědí, že zlato bude mít ona nebo já, podle toho, kdo vyhraje náš vzájemný zápas? No dělám moc věcí najednou a některé věci mi tím pádem asi unikají. Je mi to divné, ale neřeším to, partii s ní jsem prohrála, tak co. Maxat hned vyhlašuje turnaj v Bestemshe, má na to nové modré plastové desky. Není to tak dávno, co jsem si stáhla applikaci a v pohodě došla až k nejvyšší úrovni, takže si věřím na první místo a opravdu nekompromisně všechny porážím.
Nakonec tedy získávám v sobotu kompletní sbírku medailí. Bronz za Toguz, stříbro za Mangalu, a zlato za Bestemshe. Po Bestemshe si chvíli sedám s Maxatem a diskutujeme nějaké další aktivity. Dostávám od něj tašku těch desek na Bestemshe, což je super. Využiju je určitě hned příští měsíc na Deskohraní. Pak už začíná večerní koncert. Poslouchám a současně mám ještě šanci vidět kus soutěže v Belt wrestling. Je to zápas, kdy se jeden snaží položit druhého na záda a celou dobu se oba zápasníci musí držet soupeřova opasku. Vedle trénuje ještě i jeden lukostřelec. Za své dnešní úsilí si určitě zasloužím nějakou odměnu, takže koukám, co bych ochutnala na stáncích v okolí pódia. Baclave vypadají zajímavě, a tak si koupím krabičku. Až později zjišťuji, že je to hodně namočené v oleji. Takže to rozhodně nemůžu sníst najednou. Koncert je skvělý, ale tam, kde je vidět, je na mě už moc hlučno a tam, kde je decibelů přiměřeně mým uším, zase nic nevidím. Živé muziky je v okolí víc, a tak přemýšlím, jestli to, co slyším u hotelu je ten koncert z pláže, nebo něco jiného. Utahaná jako kotě, jdu docela brzo spát. Zítra nás čeká Toguz – rapid. Tam medaili nečekám, zato čekám perfektní trénink. Přivezla jsem i nějaké další hry, ale opět fouká. Vítr je sice příjemně ochlazující, ale jeho intenzita je taková, že lítají papíry i moje malé dřevěné kameny. Tož si pak budu hrát ve vlaku.
Ráno opět řeším pracovní věci, balím a něco po desáté opouštím hotel, takže k rapidu jdu se zpožděním. Všichni na mě čekají, až to nalosuju. To, že budu turnaj losovat mi nějak dojde, až když opouštím pokoj. Bleskově nabuším do počítače jména, ale seznam hráčů se mi stále mění pod rukama. Takže opět máme asi hodinu zpoždění. Většinu partií poctivě zapisuju. Průběh turnaje je standardní, s kazaškama prohrávám, rapid je moc rychlá hra na to, abych dokázala propočítat všechny možnosti a s ostatními vyhrávám. Tedy až na jednu partii. Ve tři je konference, kde potřebují zástupce každé země, říkám, že tam můžu být jen chvíli, ale to je prý v pohodě. Partii, která je v době začátku konference, začínám později, než ostatní, a hraju ji díky tomu narychlo takovým způsobem, že nakonec s nejmladší hráčkou prohrávám. No těšila se na kontumační bod, díky mé nepřítomnosti, tak holt ten bod má, poctivě vybojovaný. Vyhlašujeme výsledky. Spousta focení. Rumunsko má medailistu a nejdelší vlajku ze všech. Finanční ceny letos nejsou. Ale i tak to stálo za to sem jet, vezu přeci pohár a tři medaile, za ČR jsme jich získali celkem 5. Maxat mi slíbil odvoz autem a opravdu to s někým zařídil. U vyhlašování už na mě čeká můj řidič. Sedám na vlak a jedu domů. Ve vlaku je opět dětská skupina, tentokrát se bavíme od začátku, jedna z dívek umí velmi dobře anglicky. Ukazuju jim kuličky i Abaku a jedny Abaku kostky jim nakonec věnuju, protože je to opravdu nadchlo. Holky pouští muziku a jelikož moje mini midi jezdí se mnou taky skoro všude, tak jim zkouším zahrát i pár písniček, co znám. Takže super cesta. Loučíme se asi v 6 ráno, já pokračuju do Aradu, kde bych zase měla mít hodinu na řešení pracovních věcí. Padesátiminutové zpoždění mi to trošku zkrátí, o to víc času pak pak strávím u počítače v Budapešti. V Praze jsem na minutu přesně. Tak zase za rok?
| Disciplíny |
|---|
| Toguz kumalak |
| Traditional archery |
| Kazakh kures |
| Assyk atu |
| Mangala |
| Taiak Tartîş (Mas Wrestling) |
| Kurash |
| Aba Gures |
| Kol Kureş (Arm Wrestling/ Skanderbeg) |
| Koresh |
| Kuşak Kureş / Bel Baglî Kurash |
| Tug of War (Halat cekme / Giîp tartîu) |
| Horse race / At chabîş |
| Kok Boru / Kok par / Ulak tartysh |
| Audarîş / Er enîş / Kuresh on horseback |
| Egg in spoon race |
| The sack race |