Česká federace mankalových her
REPORTÁŽE

1. MS, Astana, Kazachstán, listopad 2010

English version

Informační cedule u vstupu	Logo mistrovství	Vítejte na 1. mistrovství světa v Toguz kumalaku

První zmínka o tom, že se v Kazachstánu něco chystá, se k nám donesla v létě 2008 během konání 3. českého turnaje v Toguz kumalaku na festivalu šachu a her Czech Open v Pardubicích. Další, o něco konkrétnější přišla během festivalu Deskohraní pořádaném v Praze v roce 2009: někdy v roce 2010 bude Kazachstán organizovat Mistrovství světa. Ještě v červenci 2010 nebylo jisté, kdy přesně to bude. Ale pak to přišlo. Oficiální pozvání k účasti na 1. Mistrovství světa. Termín: 1. - 7. listopadu, Místo: Astana, Kazachstán. Stačí říct Ano, poslat kopii pasu, pár osobních údajů, vyřídit si víza a můžeme jet. Vše ostatní zařídí organizátoři. A tak jsme tedy jeli.

Vyřízení víz proběhlo bez problémů, (bohužel ne všichni účastníci z Evropy měli takové štěstí), stačilo vyplnit formulář, přiložit vytištěné pozvání od organizátorů a spolu s fotkou a pasem nechat 5 dní na ambasádě. Po pěti dnech jsme si vyzvedli pas, k němu navíc obdrželi malou publikaci s informacemi o Kazachstánu a 30.10. nasedli do letadla směr Astana. Při přestupu v Istanbulu jsme se potkali s dalšími účastníky a společně pokračovali do Astany. Na letišti si pak někteří z nich vyřizovali svá víza a pak nás naši přátelé dovezli na místo konání - do hotelu Peking Palace.

.

Příjezd většiny účastníků byl plánován na 1. listopadu, my jsme přistáli ve tři ráno místního času 31. října a tak jsme před sebou měli den volna. Po krátkém odpočinku, jelikož v letadle se moc spát nedalo - alespoň na mne tam bylo moc teplo - jsme vyrazili na prohlídku blízkého okolí. Nádherné slunečné počasí k tomu doslova vybízelo. Zbytek dne jsme si vesměs povídali s dalšími účastníky, případně hráli Oware nebo Toguz kumalak. 1.11. dopoledne proběhla Akreditace - prostě si nás vyfotili a vytvořili každému účastnickou kartu, kterou jsme měli za úkol nosit na krku. Odpoledne už tam byli v podstatě všichni účastníci a organizátoři pro nás připravili výlet po městě. Nasedli jsme tedy do autobusu a vyrazili. První zastávkou byl Baiterek - dominanta a symbol hlavního města, sloužící mj. jako rozhledna.

Viděli jsme mnoho dalších zajímavých staveb, a naše cesta pak skončila v nákupním středisku Chan Šatyr, které zvnějšku tak trochu připomíná Ještěd.

2.11. proběhlo první setkání zástupců jednotlivých zemí, kde jsme obdrželi informace o programu mistrovství a odhlasovali si pravidla pro určení vítězů. Odpoledne bylo slavnostní zahájení (zkrácené video lze shlédnout na stránkách Světové federace Toguz kumalak), na kterém vystoupilo několik umělců - taneční a hudebni skupiny i jednotlivci, všichni v nádherných kostýmech. Opravdu úžasná podívaná pro ty, kdo byli uvnitř sálu. Po slavnostním zahájení začínalo první kolo hlavní soutěže.

Hrálo se švýcarským systémem na 7 kol, muži a ženy zvlášť. Vedlejší kritéria byla stanovena následovně:
1. počet bodů, 2. vzájemná partie, 3. počet výher, 4. bucholz, 5. sonnenberg.

Soutěžilo 25 mužů a 18 žen z 16 zemí a 4 kontinentů. Na dodržování pravidel hry dohlíželo asi 10 rozhodčích. čas na hru byl stanoven 90 minut na hráče, což je asi tak 3x - 5x víc, než se používá na běžné turnaje, a přesto se pár jedinců několikrát dostalo do časové tísně.

Další tři dny probíhaly poměrně podobně. Po "královské" snídani se až do oběda hrálo a mezi obědem a večeří to samé. Kdo skončil kolo dříve, mohl si zahrát pro radost na velké desce,

poskytnout rozhovor pro noviny či televizi,

zahrát si jiné hry, např. Altaiskou dámu, nebo Oware,

případně zkoumat historii hraní Toguz kumalaku. Dříve se totiž hrálo i na deskách s 5 či 7 důlky na každé straně. Majitelce knih (na obr. sedí u stolu) pak patří velký dík, nejen za to, že knihy přinesla ukázat, ale hlavně za to, že hra Toguz kumalak, tradiční hra kazašského národa, neupadla v zapomnění a naopak se stala v Kazachstánu natolik populární a podporovaná.

Velmi důležitý byl páteční večer, kdy byla další schůzka účastníků. Na ní totiž bylo vysloveno přání, aby Česká republika uspořádala v roce 2011 Evropský šampionát a v roce 2012 2. mistrovství světa. Obě tyto akce by měly proběhnout v rámci festivalu šachu a her Czech Open v Pardubicích, konaném každoročně ve druhé polovině července. Tuto výzvu jsme samozřejmě přijali.

Hlavní turnaj skončil v pátek večer. V sobotu dopoledne jsme měli příležitost si zahrát bleskovku. Zde byl čas na hráče pouhých 7 minut a většina her tedy končila tak, že jednomu z hráčů došel čas. V tom případě se spočítal počet dosud sebraných kuliček, a pokud jich ten, komu došel čas měl už 82, pak vyhrál, jinak prohrál. Opravdu skvělá škola rychlého počítání. Odpoledne nás čekalo již jen slavností zakončení s vyhlášením vítězů. Všechny čtyři turnaje byly jednoznačně ovládnuty místními hráči. Kazašské družstvo získalo všechna medailová místa.

Zástupci jednotlivých zemí pak obdrželi na památku jednu hrací soupravu, knihu o národních zvycích a tradicích a pamětní medaili. A pak už jsme se začali rozcházet a vydávat se směrem k našim domovům. Proběhly poslední výměny kontaktů a pak sbalit a odjezd na letiště. Náš let měl 4 hodiny zpoždění, takže domů jsme se dostali o více než 8h později, ale to nic nezměnilo na tom, že první mistrovství světa v Toguz kumalaku byla skvělá, jedinečná a neopakovatelná akce, za kterou všem organizátorům moc a moc děkujeme.

Výsledky

Na seznam reportáží